Přednášky pro školy

Mgr. Lucie Kaminská

Masopust – Od tří králů o Popeleční středy

Období zabijaček, koledování, lidových zábav a různých obchůzek bylo pro naše předky tou veselejší částí roku, kterou si uměli náležitě užít. Začínalo obchůzkou tří králů a přes Hromnice, svátek svatého Blažeje nebo Doroty přecházelo až masopustnímu veselí. Ostatki neboli končiny vrcholily průvodem masek a pochováváním basy.

Jarní zvyky a velikonoční obyčeje

Celé jarní období bylo pro naše předky ve znamení půstu. Šest postních nedělí mělo svá jména podle činností, které se při nich prováděly, ať už to bylo vynášení Moreny na Smrtnou neděli nebo vítání léta „mojičkem“ na neděli Květnou. Samotné velikonoční svátky jsou i dnes nejvýznamnějším liturgickým obdobím. Naši předkové je však dokázali vždy skloubit s tradičními zvyky, např. svěcením kočiček, pletením pomlázky nebo zdobením kraslic.

Letniční obyčeje, letní práce a dožínky

Léto v kontextu zvykoslovného roku – po velikonočních svátcích nastal pro naše předky další zemědělský rok. Vyháněla se stáda na horské pastviny, ve vsích se stavěly máje a dny směřovaly k létu. K prastarým letničním obyčejům patřily jánské ohně a s nimi spojené magické praktiky, svátky světců v letním období, poutě, a léto vrcholilo pracovními činnostmi při sklizni a dožínkovými obřady.

Kroje na Těšínsku – typologie lidového oděvu

Tradiční oděv měl vždy svou dominantní praktickou funkci. Estetické hledisko bylo závislé na mnoha aspektech – zeměpisném charakteru regionu, období používání kroje, použití v různých sociálních prostředích a situacích. Tradiční oděv byl vždy na Těšínsku živým fenoménem a takto byl zachycen i v dílech mnoha umělců, ze kterých vychází jeho rekonstruované podoby.

Podzimní čas sklizně a dušičkové období

Na podzim se zúročila celoroční práce v zemědělství. Sklizeň brambor a jiných plodin probíhala tradiční formou sousedské výpomoci. Z horských pastvin se sháněla stáda ovcí. Za svou píli se naši předkové neváhali odměnit na hodech nebo posvíceních. Lidé už chystali zásoby na zimu, ale ani v tomto období nezapomínali oslavit svátky světců a vzpomínat na své zemřelé blízké.

Čas rozjímání – advent a Vánoce

Adventní období bylo pro předešlé generace dobou přípravy na narození Krista a dobou rozjímání. To ovšem neznamenalo, že by zanevřeli na drobné životní radosti. Při škubačkách – draní peří nebo přástkách se scházelo vždy mnoho lidí. Na svatého Ondřeje se předpovídala budoucnost, po vsích se na sv. Lucii pohybovaly bílé postavy s perutkami a na sv. Martina chutnala husa vždy nejlépe. Gody neboli Vánoce pak přinášely možnost koledování, zpívaly se koledy, a na Štěpána, kdy končila čeledi roční služba, se konaly zábavy.